Přicházím z hor
Zdravím Vás, PŘÁTELÉ
Přicházím z hor, kde krkavců a kavek krákorá sbor.
Přibíhám do klubu ke krbu od televize.
Od pana Gráce graduji, než Vám pogratuluji za program, pod Olí.
Dám si povel, taví se mi krok a tají dech, stop.
Následně z té výše hradu dominují vížky.
Tam nelétají jen tak nějaké vážky.
Sama jsem teď na vážkách, zda-li vane z hory mír
Ten chytrý náš Emík tom ví,
že opačným směrem,
než-li teď já navštěvuji Libuši,
když oni tenkrát ještě neumět elektrický um,
je problém s dobou držet krok,
že v tom proudu toku je kaz i stále nějaký šum.
To napětí střídá se nahoru i dolu
– po obojím –
A nyní Vy, přátelé mí milí, dešifrujte zprávy mé, jsou poněkud tajemné.
Jak klidu – tak válčení – usměrnění.
Pohodu přijměme za svou vlastnost stálou.
Ovšem stát na místě nehnutě, v tom přec život neskví se.
A co jinak, hledej, co jiného se ještě tají v tomhle mém jinotaji.
Skrývá se tu jistě mnohé, byť zakletý předkládám tu též příběh starý,
až po mou procházku středeční – kyberkulturní.
Do roku 2006 Vám, přeji hezké dny, sílu i do nepohody, zdrávi buďte, v boji se nevzdávejte a na paměti mějte,
vždyť tu sami nejste – tak se rádi mějme.
Tak nashledanou kamarádi moji
Vaše © Lenka Ur 0512